Šíření zvukových vln má odlišné vlastnosti od šíření světla, které lze snadno odstínit. Na světě existují přirozené zdroje zvuku a jako samostatná kategorie jsou zvuková zařízení, která zvuk reprodukují. Mechanický převaděč elektřiny na zvuk se nazývá reproduktor. Pro fuknci reproduktoru potřebujeme zesilovač a zvukový signál.
Zvuk vzniká analogovým mechanickým kmitáním, přenáší se vzduchem a končí v našich uších. Na této cestě mu nestojí žádné digitální nástrahy. Ty se objevují až ve chvíli, kdy člověk potřebuje zvuk transformovat pomocí elektřiny. Mechanický zvuk se převede na analogový elektrický signál pomocí mikrofonu. Dále je otázkou, kam bude tento signál pokračovat, podle toho, jestli chceme vytvořit nahrávku nebo zesílit živý zvuk.
ANALOGOVĚ – Jediná bezztrátová forma zpracování zvukového signálu je s využitím analogového mixážního pultu a zároveň jedinými analogovými médii jsou gramofonové desky a magnetofonové pásky. Při mixu nahrávky nebo ozvučování není přípustné používat zvukové karty a počítač, digitální efekty, ani digitální mixážní pulty. Koncové zesilovače přicházejí v úvahu jedině ve třídách A, B nebo AB.
DIGITÁLNĚ – Digitální tvorba, zpracování a uložení zvuku na internetu už bezpochyby vytlačilo analogová a postupně veškerá fyzická média. Digitální nahrávka se ale vždy musí opět proměnit do analogové podoby. Pokud je použit jakostní DA převodník a dále následuje již jen analogová signálová cesta, nejedná se v principu o chybu, protože můžeme při reprodukci slyšet maximum dat obsažených v nahrávce.
DIGITÁLNÍ PEKLO – Jelikož převod analog-digitál a digitál-analog nemůže být v principu bezztrátový proces, není nikdy možné replikovat 100% původního analogového signálu. Tento jev je při jediném průchodu přes digitální médium relativně neznatelný. Ovšem v praxi se to může projevit mnohem hůř, jelikož mnoho lidí a zejména zvukařů vytvoří takzvané digitální peklo, které lze demonstrovat na následujícím případě. Na pódiu hraje DJ, který pouští digitální nahrávky ze zvukové karty nebo playeru. Na výstupu tohoto zařízení dostaneme analogový signál, který putuje kabelem do digitálního mixážního pultu. Po digitálním zpracování opět vychází analogový signál, který tentokráte putuje do jednoho i více digitálních efektů a nebo korektorů za sebou. Po dalším převodu tam a zpět se teprve dostane do zesilovače.
V dnešní době je téměř každý moderní zesilovač vybaven digitálním zpracováním signálu, který nakonec vytvoří pomocí modulace pseudo analogový výkonový signál, který poté doputuje do reproduktorů. Všimněte si, kolikrát došlo v digitálním pekle ke konverzi analogového signálu na digitální a nazpátek. Pokaždé se přičetla vzorkovací chyba, která se postupně kumuluje. Opravdu už se nedivíme, že se nedá zvuk na řadě akcí poslouchat, protože nemá se zvukem v původní analogové podobě nic společného. Výsledný hluk pozbývá jakoukoliv dynamiku, protože je překřičený a zároveň ořezaný. Směs digitálního šumu dokonale překryje všechny detaily, výškové frekvence jsou nepříjemné a jedovaté.
Čistý analog zachovává zvuk pro poslech v nejpřirozenější podobě, protože má absolutní dynamiku a přesnost. Reprodukce působí mnohem barvitěji a detailněji už od nízkých hlasitostí. Výškové frekvence jsou velmi dobře rozeznatelné a dokonale věrné. Celkově je analogový zvuk hladší a sametovější.